Setkání s 5 studenty ve věku 15-17 let z demokratické školy Kiryat Uno v Izraeli
(duben 2018)

Jsou lekce rozdělné dle věku?
Některé jsou dle věku resp. dovedností, některé pro kohokoliv.

 

Jak přesně vypadá hodnocení nebo zpětná vazba?
Týdenní s mentorem.

Testy. Statistika.
V lekci si učitel a student dohodnou kritéria, ke kterým poté směřují po dobu konání lekcí.

Na konci roku např. tabulka jak se podařilo jednotlivá kritéria splnit (vysvědčení). Jednou za půl roku setkání student/rodič/mentor.
Zpětná vazba probíhá i opačně, děti hodnotí učitele.

 

Vidíte nějaký velký rozdíl ve fungování systému pro mladší děti a starší děti?
Názvy předmětů pro mladší děti jsou roztomilejší.
Škola je stále dynamická, roste, vše se neustále mění, principy zůstávají.

 

Co děláte, když se někdo nechová podle dohodnutých pravidel?
Mediace, soud.

 

Kdo se stará o děti, které neví, v kolik a kde mají být na lekci?
Učitel, mentor.

 

Co se stane, když si nějaké dítě zapíše lekci a po čase už na ní nechce docházet?
Řeší s mentorem.

 

Bojíte se něčeho nebo někoho ve škole?
Ne, vždy je to dialog.

 

Jak řešíte ve škole úklid?
Je to povinnost, ať chci nebo ne.

 

Jak řešíte sprostá slova?
Mediace, soud.

Přáli jste si někdy mít školu pro sebe? Nějaké děti nebo i učitele vyloučit nebo nepřijmout?
Ano, stalo se, že učitel odešel po stížnostech žáků.

 

Měli jste někdy obavy, že byste v běžné škole, nebo v životě neobstáli?
Cítíme se absolutně připravení na život. Nepřipravujeme se na vojnu nebo na práci, ale na civilní věci (na denní život, sociální věci), na zodpovědnost, umět si vybrat, hodnoty, co dává smysl, samoučení.
V ostatních školách, kde jsme se byli podívat nám připadá, že jsou tam dětští (spolupracující školy, kam chodí na lekce předmětů,

které jsou mimo kapacitu jejich školy).
Naše škola je místo, kde můžeš pochopit sám sebe.
Nedostáváme žádné pokyny, ale sami se musíme rozhodnout co máme dělat a jak.
Známe sami sebe líp.
Dovednosti používáme i doma v situacích, které nesouvisí se školou. Využíváme řešení problémů ve skupině (16 z 18 z nich se rozhodlo 1 rok dělat dobrovolně něco pro společnost než půjdou na vojnu).
Učitelé jsou jako kamarádi.
Jsme méně roboti.
Nemáme strach, že bychom v jiném systému neobstáli. Zažili jsme to na externí škole, kam chodíme na lekce, obstáli jsme.
Naučili jsme se řešit věci společně s ostatními a tak to budeme dělat i v “nepřátelském” prostředí (na
vojně). Před vojnou půjdeme na workshop ohledně toho jak to na vojně chodí (v rámci školy).
Jeden z kluků:
Škola je jako bublina, na vojně bude pryč. Ale umíme se podívat ven, víme že v ní jsme. V první třídě jsme ještě vůbec nevěděli,

že něco v naší škole je jiné než jinde, teď už vím (ve 14letech). Ta bublina mě ochraňuje a pomáhá abych udělal vývoj jako člověk,

lidský vývoj, abych pochopil kdo jsem.
Typické vzdělání je na hovno, nemůžeš utéct, demokratická škola je lepší způsob jak přežít.
Jiný kluk:
Necítím, že bychom byli v bublině, je to jen jiný způsob vzdělávání a přípravy na život. Jsi tu sám za sebe, máš za sebe zodpovědnost. Nikoli jako v typické škole, že bych to byl já proti systému.

 

Chtěli byste rozhodovat o něčem, o čem nemůžete?
Nerozhodujeme o platech učitelů a je několik superzákonů, které jsou neměnitelné. Nevíme kdo je dělá, nepamatujeme si je.
Když něco vadí – probrat s mentorem – ten poradí co dál – vždy je to diskuze.

 

Zažili jste někdy rozdílné postoje učitelů a rodičů? Nesoulad mezi učiteli?
Někdy je rozdíl jak se učitelé chovají ve třídě a co vyžaduji (jídlo při lekci apod.) – je to ok, víme jak to který má a respektujeme to.

 

Co by bylo důvodem odejít ze školy? 
Někteří odešli na školu kde je více dětí, je to lákavější sociálně.
1) kvůli kamarádům
2) kvůli učení – kdo má třeba rád muziku, jde na školu která má velký kredit a zkušenosti v této oblasti
3) jsou děti které zjistí, že jim demokratický systém škodí – mají problém mít svobodu a samy se neumí nebo nechtějí rozhodovat, proto odejdou jinam (asi deset jejich blízkých kamarádů odešlo během celé jejich školní docházky)

 

Má přednost jednotlivec nebo skupina? 
Rozdělení na domovy – skupina cca 2-3 ročníky dohromady (1-2, 3-4, 5-6, 7-9, 10-12).
V rámci domova má přednost skupina, v rámci třídy má přednost jednotlivec.

 

Je vám vnucována zodpovědnost?
Vzal jsem to jako výzvu. Občas ano, udělám to a neřeším to. Jen pokud nemám čas nebo sílu, řeknu ne.
Většinou se to vůbec nestane, děláme věci, které nás baví.
Jsme jen lidé, jsme děti, když něco nechceme, tak to někdy neuděláme.

 

Ostatní co vyplynulo během hovoru:
Když rodiče mají zajímavé téma, dělají workshop pro děti.
Když já začal (15) v demokratické škole, bavilo mě, že když jsem zjistil, že mám někde slabé stránky, mohl jsem kdykoliv jít za učitelem a doučit se.
Každý týden, každý učitel může nabídnout (během dopoledne), že teď jsou dvě hodiny centrum
daného učení a každý kdo chce se může jít doučovat.

1 týden za rok projekt na dané téma.
Když mají sraz, přestávky, tak to je celý domov, vazby skrz.
Když jsme poslední rok ve škole, jdeme tam jen abychom tam byli s kamarády. Už nemáme rozvrh.
Když mají hodiny, které nejsou základní, spojují se děti i z různých domovů.
Vazba mezi námi a učiteli postupně během let roste, vzniká vzájemná důvěra.

  • Facebook Social Icon

KONTAKT

 

ZŠ Kairos, z. ú.
Lomená 158,
Dobřichovice 252 29

 

Email: info@skolakairos.cz

Zástupce ředitelky: Václav Havelka

Tel.: +420 721 729 718


Bankovní účet: 2672900/5500

Datová schránka: bqk97qb


IČ: 04435117

© 2021 Kairos. S láskou a úctou k dětem.

© 2021 Kairos. With love and respect for children.