Sdílení maminky jedné z našich žákyň:
"V Dobřichovicích stojí taková sympatická vila Vilekula. Když jsme dřív projížděli kolem a míjeli plakát s květem magnolie a nápisem Kairos, s láskou a úctou k dětem, hřálo mě, že takový místo existuje a že by bylo krásný, kdyby tam chodili i N. a V. Ale co už, u nás je fajn malotřídka, děti tam budou mít kámoše ze školky, pěšky deset minut, příroda, pohoda.
První září byl totální fuckup. Holčičku, co se těšila do školy, jsme najednou každý ráno přemlouvali a snažili se ji motivovat, že to bude fajn (dneska máte hudebku, bude legrace, si zatancujete, zazpíváte... // tak co hudebka? Učili jsme se hodinu psát houslovej klíč).
Zvykne si? Zvykneme s? Ale chceme si zvykat?
Dali jsme tomu asi 10 dní. N. pak po jednom dalším uplakaným ránu udělala ráznej krok, z její odvahy jsem si sedla na zadek a byla na ni tolik hrdá. Hodný holčičky NO MORE!
A tak jsme přistáli na planetě Kairos. Píšu planeta, protože slovo škola zdaleka nevystihuje, jak Kairos vnímám.
Díky tomu, že adaptace se u nás protáhla z týdne na měsíc, jsme já nebo F. v Kairosu trávili celé dny a líp tuhle planetu poznávali. Ranní kruhy, minutu ticha, úterní sněmy. Možnost sestavit si rozvrh podle toho, co tě baví. Pro N. je aktuálně nauka o koních a chov malých domácích zvířat. Užívá si ale i výtvarku, hudebku, trivium (někdy se věnuje víc češtině, někdy matice, někdy prvouce, podle toho, do čeho se jí chce a co zrovna dává smysl), rébusy, autonomii ...
Ona je taková víla, viď systém by ji semlel, řekl mi na začátku jeden z průvodců. Viděl nás poprvé a vystihl to.
Za ten rok a půl na ZŠ Kairos N. neskutečně vyrostla a rozkvetla. Je z ní veselá sebevědomá druhačka, která se těší do školy, nebojí se říct ne a mít vlastní názor, s radostí se rozvíjí v tom, co jí baví (a inspiruje tím i nás). Slovy J. na pololetním vysvědčení: úspěšně prošla procesem odškolnění. Nepřestanu za to být vděčná."
Děkujeme za Tvá slova a za vaši přítomnost.
Comments