Aby nám v tom spolu bylo dobře: O čem je vlastně intuitivní pedagogika?

Když se řekne „pedagogika“, většina z nás si představí školu, učebnice a nějaký systém, jak něco naučit děti. Ale v tomhle rozhovoru průvodkyně Martina s ředitelkou a zakladatelkou Hankou mluví o něčem, co začíná úplně jinde.

Ne u dětí v lavicích, ale u nás dospělých.

O čem intuitivní pedagogika je? O tom, že si v sobě všichni neseme takové staré balvany, něco, co nám kdysi někdo zakázal, pocity, které jsme jako malí museli spolknout, nebo strachy, které nám dodnes diktují, jak máme reagovat.

Hra jako lék na dospěláckou vážnost

Jedna část toho, co ve škole Kairos děláme, jsou intuitivní hry. Zní to jednoduše, ale pro nás dospělé je to někdy hrozně těžké. Učíme se v nich znovu hrát – ne pro výsledek, ne abychom byli nejlepší, ale prostě pro tu radost. Učíme se znovu dělat chyby a nesypat si za ně popel na hlavu. Protože když se tohle naučíme my, přestaneme podvědomě tlačit i na děti.

Čištění vnitřní řeky

Hanka v rozhovoru používá krásný obraz: život je jako řeka, která chce prostě téct. Jenže my v ní máme naházené různé balvany z minulosti. Intuitivní pedagogika nám pomáhá tyhle překážky najít a s citem je odvalit.

Nejde o to být „dokonalý bio-rodič“, který se nikdy nenaštve. To ani nejde. Jde o to vědět, co se ve mně děje. Když vím, proč mě něco vytočilo, získám vteřinu času navíc. Vteřinu, ve které se můžu rozhodnout, že na to dítě neštěknu, ale že s ním zůstatu v klidu. To je ta skutečná svoboda, o které Martina s Hankou mluví.

Respekt k dětem z „jiného světa“

Zajímavé je i to, jak se v rozhovoru mluví o rozdílech mezi generacemi. Naše děti se narodily do světa technologií a úplně jiného tempa. My na ně občas koukáme a nerozumíme jim, protože se snažíme jejich svět naroubovat na ten náš starý. Intuitivní pedagogika nás učí se zastavit a místo poučování se spíš ptát: „Jak to vidíš ty?“

Nejsme v tom sami

Důležité je, že tohle není jen práce pro učitele (nebo „průvodce“). Je to pro celou komunitu.

Rodiče, učitelé i děti jsou na jedné lodi. Když rodiče přijdou na společné setkání, zkusí si ty hry a uvidí, že i ostatní řeší podobné vnitřní boje, hrozně se všem uleví.

Je to o odvaze podívat se do sebe a trochu si tam uklidit. Aby ty naše děti měly vedle sebe dospělé, kteří jsou v pohodě, jsou autentičtí a kteří jim svou vlastní přítomností neblokují cestu k jejich vlastnímu životu.

Tip na další cestu: Pokud chcete nahlédnout hlouběji, sáhněte po knize Intuitivní pedagogika od Iris Johansson nebo se podívejte na dokument Autonomie místo přizpůsobení. Jsou to průvodci světem, kde vzdělávání znamená především návrat k sobě samému.

Co to je intuitivní pedagogika, proč je zde a jak probíhá? Podívejte se na nové video na našem YouTube kanále.

https://www.youtube.com/watch?v=grypKF9BxBs