Sdílení jedné z maminek:
"První třída ukončena... v jiné škole.
Když nám v lesní školce říkali, abysme zvážili, jestli chceme dát dceru do státní školy, tak jsme si říkali, že to přece nemůže být tak hrozný... už je to přece víc než 30 let, kdy jsme do školy nastupovali my, to se přece muselo změnit!
Vesnická malotřídka, pár dětí ve třídě, individuální přístup. Vše vypadalo skvěle. Bohužel realita vypadala tak, že za posledních 30 let se nezměnilo téměř nic.
Křik, hodnocení, znemožňování, nepřiměřený tlak na výkon, vyčleňování z kolektivu.
Z veselé holčičky, kterou zajímal svět a s nadšením se učila nové věci se začalo stávat dítě, která si nevěří, nic mu nejde, přichází o kamarády a každý den se doma hroutí. Přidaly se tiky a další fyzické symptomy.
Čekali jsme, že si to sedne a zlepší se to. Situace se ale neustále zhoršovala. Schůzky ve škole nebyly k ničemu.
Rozhodli jsme se najít novou školu. Přestup ze dne na den.
Školní rok ukončujeme v nové soukromé škole Kairos, kde se k dětem chovají s respektem, podporují je a kde vědí, že učení je možné pouze tehdy, když jsme v klidu a ne ve stresu. Prostě mají rádi děti :-)
Ukončujeme školní rok s holčičkou, která je zase zpátky sama sebou, zkouší nové věci, mluví s nadšením, co se ve škole dělo a co se jí povedlo! Zažívá úspěch.
Ohromně se nám všem ulevilo..."
Veronika
Comments