Hana Frydrichová

Vidím svět, který se stal místem, kde se člověk cítí bezpečně i svobodně, kde volně objevuje svá přání, touhy, nadání a bytí spolu s jinými lidmi, tvory a věcmi. Kde se může rozvíjet pravá lidská podstata - dobro a touha přispět k dobru ostatních.  

Stále mi dává smysl tvořit tento svět a spolupracovat a experimentovat a zkoumat, když se něco nedaří, kudy jít dál. Jak zůstávat spolu. 

Po cestě jsem nasbírala nesmírné bohatství zkušeností, z kterých mohou děti, kolegové i rodiče čerpat.  

Mám odvahu skákat do neznáma i prošlapávat nové cesty. Vydat se na cestu jako první. Mám vytrvalost zvednout nohu a udělat další krok i když už nezbývá žádná síla. I když vede cesta příkře do kopce nebo přes velké překážky.  

Učím se trefit příhodnou chvíli, někdy počkat, odpočívat a pak pracovat ve flow. To jsou mé výzvy. 

Mám otevřenou náruč a můžu obejmout každého s láskou.