Proč svět potřebuje trauma informované školy? Náš příběh a zkušenost

Od vzniku školy v roce 2016 jsme se snažili hledat cestu, jak vytvářet skutečně bezpečné prostředí, kde se daří vzdělávání v různorodých formách.

Znovu a znovu se ukazovalo, že je třeba zahrnout náročné životní příběhy dětí. Že nedává smysl snažit se zastavit projevy emocí, zavírat oči, před různými symptomy nebo nutit dítě ve stresu k jakémukoliv výkonu. 

Před třemi lety jsme u nás ve škole uspořádali pro dospělé – tým i rodiče – promítání dokumentu Wisdom of Trauma (Moudrost traumatu). Následovala hluboká diskuse se Zdeňkem Weberem. Ten večer byl prvním důležitým krokem směrem k edukovanému a sebevědomému týmu. 

Naše ředitelka Hanka Frydrichová navrhla řešení a oslovila Institut pro prevenci a léčení traumatu s žádostí o spolupráci. V té době o tomto tématu v českém školství téměř nikdo nevěděl. Neznali jsme žádné jiné školy, které by si podobnou cestou prošly.

Společně se Zdeňkem a Šárkou Weberovými jsme vytvořili koncept trauma informované školy a za jejich doprovodu se téměř celý náš tým scházel pravidelně po celý rok – vždy jeden celý den v měsíci – a věnovali jsme se budování povědomí o traumatu a fungování nervového systému, pečovali o své zdroje a zažívali sebezkušenostní aktivity Prošli jsme tedy kompletním tréninkem a stali se první trauma informovanou školou v ČR.

Co to udělalo s námi dospělými?

Udála se významná změna. V první řadě v nás samotných. Jsme si dnes daleko více vědomi toho, jak jsme na tom s vlastními kapacitami a v jakém stavu se zrovna nachází náš nervový systém. Wellbeing přestal být jen slovem nebo představou lázní, ale realitou každého dne. Dokážeme si navzájem v týmu snáz komunikovat, jak nám je a co potřebujeme. Uvědomujeme si, že na problémy nejsme sami a umíme spolupracovat. Vytvořili jsme si společný jazyk a sladěnou terminologii vycházející z polyvagální teorie, což nám dává větší oporu v každodenní práci. Máme více odvahy a know - how, jak podpořit děti, když se jim něco náročného stane.

Proměna u dětí

Když dítě „zlobí“, je divoké a neposedné, nebo se naopak stáhne, ztichne a uzavře do sebe, mnohem častěji a jasněji dokážeme rozeznat, že toto chování není vědomé rozhodnutí nebo provokace. Je to přirozená reakce jeho nervového systému na přetížení, nepohodu nebo strach.

Nikdy dítě nepranýřujeme za to, v jakém stavu se nachází – ať už je zrovna moc tiché, nebo naopak rozjívené. Vytváříme mu možnost pro návrat do rovnováhy.

Protože trauma informovaný přístup vnímáme jako absolutní základ pro každého, kdo pracuje s lidmi a s dětmi zvlášť, rozhodli jsme se v tomto školním roce na naši cestu navázat. Chceme si znalosti obnovit, prohloubit a zároveň do tohoto porozumění přivítat i nové kolegy, o které se náš tým rozrostl.

Proč by měly být školy trauma informované?

1. Efektivita učení. Když se nervový systém dítěte cítí v bezpečí, jeho mozek se může otevřít zvídavosti, tvořivosti a nasávání nových informací. 

2. Reálné porozumění reakcím nervového systému a na ni navazujícímu jednání na základě vědeckých poznatků. V pedagogické praxi nepomůže označit děti za  „problémové“. Je potřeba aby dospělí opravdu rozuměli tomu, co se v těle a prožívání dětí děje, a dokázali jim pomoci.

3. Předcházení vyhoření dětí i učitelů. Když rozumíme nervovému systému, učíme se lépe pracovat s vlastní energií a hranicemi. Vytváříme prostředí, kde je dobře dětem i dospělým.

Ačkoliv máme v týmu několik terapeutů, trauma informovaný přístup neznamená, že ve škole děláme terapii. Máme s dětmi různé hluboké rozhovory, známe jejich příběhy, úzce spolupracujeme s rodiči a celé prostředí školy má sekundární léčivý rozměr. Ale také jsme si daleko lépe vědomi svých hranic, možností a dovedností. Díky tomu dokážeme citlivěji a laskavěji pracovat s celou rodinou a v případě, že dítě potřebuje hlubší terapeutickou péči, dokážeme rodiče s důvěrou nasměrovat a doporučit odbornou pomoc dále.

Trauma informovaný přístup je tedy především o:

• O schopnosti zastavit se a vnímat, co se pod povrchem chování dítěte (i dospělého) doopravdy odehrává.

• O přiznání si, že všichni máme dny, kdy je naše pomyslná nádoba energie plnější či prázdnější, a že je v pořádku o tom otevřeně mluvit.

• O prostředí, kde nikdo nemusí nosit masku dokonalosti a kde jsou chyby, emoce i zranitelnost přirozenou součástí společného života a učení.

Věříme, že čím více takových škol bude, tím laskavější a zdravější bude celá naše společnost.